Když je do čeho píchnout

Víte, co znamená chorobná zvědavost a vrtkavé nadšení? To je když neustále prahnete po takzvaném "vzrušení z pokusu". Nové zkušenosti vás naplňují natolik, že se experimentování všeho druhu brzy stává koníčkem. 

Jakkoli to zní přínosně a energicky, objevují se zde i neodvratitelné vedlejší účinky. "Vzrušení z pokusu" je přítomné jenom na začátku, dokud je příliv nových zkušeností nejvydatnější - nadšení rychle opadá a přesouvá se zase do jiného oboru, který se často při předchozí činnosti odkryje nebo zpřístupní.

Výsledek - skutečně rozsáhlé množství kusých znalostí a zkušeností, široké povědomí o možnostech a charakteristice různých oborů a dovedností. Ovšem nikdy ne do hloubky. Uvedu příklady. "Vrhání nožů? Lukostřelba.. pěstování rýže.. chov motýlů? Vím, znám. Vím toho s trochou štěstí víc než vy." Praktický člověk s jedním, dvěma koníčky: "Já se zrovna vrhání věnuju, nejradši mám hvězdice od toho a toho výrobce.. co ty?" Já se červenám, protože mám sice tři druhy a trefím se do terče na 3 metry, ale víc nic. A tak je to ve všem. 

Klasická diagnóza - "Ta holka se hledá. Nebude šťastná, dokud skutečně nenajde opravdovou, jednu vášeň." Tohle mě ale nevystihuje. Mojí vášní je už celý tenhle proces. Sotva si kousnu, už se těším na další chod. Chutí je nepřeberné množství, nejsem zkrátka zvyklá jíst pořád to samé. Dělám to dobrovolně, vědomě. 

Za uplynulá léta jsem se naučila zodpovědnosti a trpělivosti, takže mě tenhle můj koníček už tolik neovládá, jako dřív, kdy to tolik vědomé nebylo. Vdala jsem se, dokončuju si vzdělání a mám malou holčičku. Rozhodla jsem se jednotlivé kousky mých rozmarů spojit, dát jim tvar a udělat o nich záznam. K životu se probudil tenhle blog, jako se naplňuje krabice v komoře.

Autorkou jsem já, roztržitá, budoucí matka.

"Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, vložím ho do krabice. Nebude tam sám, v té krabici mám roztodivných věcí více. Člověk neví co se může přihodit a tak je mi líto věci vyhodit. Uložím je tam kam patří, za rok za dva, nebo za tři, budu rád, že je mám." - Jiří Suchý